
To aktuálně připomíná můj život. Jak mát etakové ty dny na nic. Na jednu stranu se vám chce smát a na druhou brečet. Nevíte pro koho žijete a máte pocit že se vám vše hroutí. A pak si vždycky řeknu tobě je na nic, ale to neznamená že má být i někomu jinému a tak nasadím úsměv a snažím se nepodělat den i ostatním :-)





Žít by měl člověk hlavně pro sebe, svoje sny a svoje přesvědčení. A později třeba i pro tu lásku, ale když jí jeden nemá, neznamená, že nemá důvod žít.