My se v životě ženeme pořád za něčím za něčím a ani my nevíme za čím. Nevím co si od toho slibujeme. Nevím jestli to jen není cesta s proudem všech lidí. je to v nás tak nějak zakořeněné. a já jsem se nedávno vrátila ze skautského tábora jsem ještě plná dojmů a uvědomuji si že tam mi nic nechybělo měla jsem co jíst, co pít, kde spát a s kým si povídat. A zjistila jsem že všechno co potřebuji ke štěstí se mi vleze do 65l batohu. Úplně mi stačil spacák, karimatka, jedna mikina, tepláky, triko s dlouhým, triko s krátkým rukávem, náhradní boty, miska na jídlo, lžička a petka. Víc nic a byla jsem spokojenější než kdybych měla počítač, mobil, zásobu sladkostí a spoustu oblečení ze kterého si můžu vybírat.





It is true.