Když mi bylo pět, byla jsem malá (nečekaně). Na své pětileté já si skoro vůbec nepamatuju, ale tuším že jsem vtehdy neměla skoro žádné problémy, můj život se skládal z raního vstávání cesty do školky nebo do obchodu s mamkou (do školky jsem skoro vůbec nechodila). Potom jsem přišla domů a šla si hrát se sestrou ven, no a potom oběd a zase sem si šla hrát a večerě a spát a tak pořád dokola. Život byl tak jednoduchý nic mě netrápilo nemusela jsem pracovat a když tak, tak jsem pomáhala s radostí, všechno tady pro mě bylo nové. Ničeho jsem se nebála od všeho mě ochránily rodiče. Byl to ráj na zemi, no ale potom přišla škola a problémy, pomluvy, vztahy, kamarádky a život byl najednou složitý.
A myslíte si že bych se vrátila do svých pěti let znovu? Ne, já jsem se svým životem spokojená, jsem ráda že jsem taková jaká jsem.
Je mi tak nějak jedno co si o mě lidi myslí, sama říkám že když se jim nelíbí to co nosím, jak se oblékám a jak vypadám, tak ať se na mě jednoduše nedívají a jestli mají potřebu mě probírat s kámoši ať si poslouží. A mým životním heslem je:
PŘELEZ, PŘESKOČ, ALE NEPODLEZ!
(jednoduše nikdy nikomu nepodlézám, není to můj styl :-)




