No zkrátka a dobře jsem se i letos jak to, tak bývá u mě zvykem přihlásila do recitační soutězě. I když jsem letos už fakt nechtěla tak mě k tomu nakonec učitelka a kámošky dokopaly. Čti...
A zrovna letos co se nestalo v naší kategorii byli totiž jen čtyři lidi a tak jsem se kvůli nedostatku talentovaných soutěžících úplným omylem dostala do okrskového kola. No úplným ne, ale zní to zajímavěji. Tak jsem to tedy zkusila.
Hned jak naše reprezentace dorazila do učebny, kde se měla konat recitační soutěž. Zavalila mě vlna úplných poetů a herců. Do této chvíle jsem si věřila a věřila jsem si i když jsem recitovala svou báseň. Dokonce a to překvapilo nejen mě jsem doufala v zázrak i když jsem jen tupě hleděla někam do neznáma a pomalu nevnímala sálo dlouhé texty poetů. Ovšem čím déle jsem seděla na své stoličce a koukala do blba, tím víc jsem chladla. Něco jako sporák když se vypne. Na konci (kdy jsem byla už zcela chladná) přišlo vyhlášení výsledků. A co se nestalo no já jsem normálně nepostoupila, asi pro silný nedostatek poezitního talentu. Ovšem já bych řekla že tohoto talentu mám zrovna já na rozdávání. Silná ironie :-) jak by řekla nejedna učitelka sedící v porotě.
Ovšem já jsem od přírody optimista a tak jsem prohru nebrala nijak zle. Prostě jsem se utěšovala vědomím že spolu se mnou skončili v soutěži další velmi nadaní žáci. A to hlavní pozitivum je že se už teď nemusím biflovat žádné texty na zpaměť. Ale najít by se daly i další například že bude čím podpálit dříví, když teď už ten papír s básničkou nebudu potřebovat nebo že nechám odpočinout celému mému tělo ponevač s ním stres dělá zázraky (katastrofy).
A tak slavně skončilo mé vystoupení na prknech poezie. :-)




